300 km certifikát TCR CP1

07.05.2022 08:00 Velodrome Heidenau

Délka 316,9 km

Výškový rozdíl: 5843m

Časový limit: 20 hodin

Kontrolní body:

• km 72: Muzeum louskáčků Neuhausen
• 90 km: Litvínov
• km 121: Cínovec
• 222 km: Litoměřická tržnice
• 270 km: Komárí Hurka
• km 317: Velodrome Heidenau

Abych řekl jednu věc rovnou: Neumím si představit, že moje brevety v budoucnu budou jako toto kolo! Proč tedy tato trasa, která je pro brevety extrémně hornatá (prakticky poloviční superrandonée)? No, během posledních pár let jsem nejen jezdil certifikace, ale také jsem soutěžil v mnoha self-podporovaných ultra závodech. Jedním z nich je Transcontinental Race. Naštěstí organizátoři TCR v roce 2022 naplánovali kontrolní stanoviště prakticky přímo u mých dveří. Přesněji ve východních Krušných horách, v Krupce. Je zde trasa dlouhá 120 km s převýšením cca 2300 metrů. V roce 2019 byl cílový kurz přesunut z TCR na trasu z PBP do Brestu. Nyní se poměrně rychle zrodil nápad udělat to naopak. Takže zahrňte kurz CP1 do brevetu. V tomto případě to také znamená, že musíme dojet přes Krušné hory na start kempu v Litvínově. A z cíle CP v Litoměřicích přes České Středohoří a hřeben Krušné zpět. I přes útrapy doufám, že to bude hezký den, s krásnou přírodou a krásnými výhledy.

Start je jako vždy na cyklostezce v Heidenau. Odtud nejprve projedeme městečkem Dohna, abychom pak vyjeli přímo do údolí Müglitztal. Zde opustíme hrad Weesenstein po levé straně na cestu ven a krátce nato odbočíme do vlásenky do Maxenu. Míjí-li starou vápenku, jde nejprve pomalým tempem do kopce, než na konci dosáhne snadných 10 %. Odtud je to na další km zvlněné. Musíme překračovat jedno údolí za druhým, abychom postoupili dále do hor. U přehrady Klingenberg si užíváme krátký serpentinový sjezd. Krátce nato míjíme přehradu Lichtenberg, kde míříme rovnou do městečka Dittersbach. Zde mohu doporučit pekárnu vpravo (Café Hexenhäuschen) na dort.

Pak sjíždíme do Muldentalu, po kterém jedeme jen krátce. Hned zase odbočujeme vpravo a dnes se poprvé dostáváme přes 700m. Máme odtud krásný výhled na Krušné hory. Nedaleko už vidíme Schwartenberg, na který vystoupáme o něco později. Ale nejprve se jde dolů k Rauschenbachtalsperre a dále do Neuhausenu k našemu prvnímu kontrolnímu bodu. Krátce zastavujeme u největšího louskáčka na světě, tady před Muzeem louskáčků. Mezitím jsme dorazili doprostřed Krušných hor. Sem tam můžete mimo vánoční období vidět i pyramidy, svíčkové oblouky, kuřáky nebo louskáčky. Jednoduše proto, že jsou zde jejich rodiště. Stejně jako dříve se zde vyrábí tradiční ruční prací.

Ale teď je to zase nahoře. Na kůře, láskyplně nazývané místními. I když jsem tady nezřídil další kontrolní bod, doufám, že těch pár metrů po slepé uličce pojedou všichni, aby se na chvíli pokochali výhledem. Odtud je to jen pár kilometrů k českým hranicím v Deutscheeinsiedel. Opouštíme Německo a vydáváme se dolů po svahu Křižatky. Čeká nás zde poměrně rovinatý sjezd do České kotliny s četnými serpentinami hustě zarostlým lesem. Bohužel konec přichází příliš rychle a náhle. Najednou nás les vyplivne a my stojíme před obrovskými panelovými budovami s velkým kouzlem východního bloku. Jelikož se nám tu tak líbí, krátce se zastavujeme, abychom si ten okamžik užili naplno a mohli si udělat kontrolní fotku. Vhodnou příležitostí by bylo doplnit zásoby při přejezdu Litvínovem.

CP1 začíná na konci města. Zpátky na hřeben Krušných hor je to přes Osek asi 500 hm. Nejprve se jde poměrně klidně do kopce v lese. Dále na Dlouhé Louce je však stále strmější a znovu a znovu dosahuje 10 %. Odtud se jde nahoru a dolů po většinou malých, osamělých silnicích na hřebenu Krušných hor. Občas můžeme zahlédnout i českou kotlinu. Z velké části ale jedeme mezi lesy a vysokými vřesovišti. Aby nikdo nezmeškal stoupání, zastavujeme u mostu na Cínovci a děláme kontrolní foto v km 119,4.

Komáří Hůrku v Krupce pro tuto chvíli pomiňme. To nejlepší si necháváme na konec. Od Petrovic se cesta zase zvětšuje a je tu zase civilizace. Další úsek již známe z certifikace 200, ale v opačném směru. Dečínský Snežník však dnes opustíme vpravo. Ostatně výškových metrů už nasbíráme dost.

V Děčíně překročíme Labe a odbočíme do údolí Ploučnice směrem na Českou Lípu. Rychle to utíká a zanedlouho jedeme na kole na úsek legendárního Heimat Light, přípravná túra po Elbspitze, dlouhá 250 km a opepřená 5500 hm. V Malé Veleni stoupáme na Lesnou. To už jsme na okraji Českého Středohoří, které tady ještě vypadá jako normální nízké pohoří. Ale čím dále na jih, tím častěji vidíme čedičové kužely typické pro toto pohoří. Sjíždíme do Litoměřic, kde děláme kontrolní fotku na krásném tržišti v km 220,7. Odtud se můžeme těšit na jediný rovinatý úsek dne, protože vede souběžně s Labem až do Lovosic.

Z Lovosic jsme v srdci Českého Středohoří. Nejprve míjíme Lovoš. O něco později nejvyšší hora pohoří Milešovka s 836m. Žádná z těchto hor však není sjízdná. Jeho boky jsou příliš strmé a neprůjezdné na to, aby zde byla v minulosti postavena silnice. Velká část je dnes přírodní rezervací a vyhrazena pro turisty. Za Milešovkou vidíme v dálce velké široké jižní křídlo Krušných hor. Ti, kteří to znají, si nakonec dům na Komáří Hůrce všimnou.

Samozřejmě, než začneme stoupat na Krupku, musíme zase sestoupit do údolí. Bez toho se bohužel domů nedostanete. Pokud stále potřebujete jídlo, měli byste něco hledat zde. Poté už nebude nic kromě hospody na Komáří Hůrce. Krupka je typické staré hornické město, které existovalo již od 12. století. Těžil se zde především cín a později lignit a další kovy. Napříč městečkem jsou první dva kilometry strmější a strmější. Cokoli mezi 10 a 13 %. Teprve poté, co jsme opustili město a zmizeli v lese, se po levé zatáčce trochu zplošťuje. Odtud jsou k dispozici pouze jednociferná procenta. Už jsme v polovině návštěvnického dolu Starý Martin. Pak přichází Horní Krupka, na jejímž konci konečně vidíme Komáří Hůrku. Kontrolní bod je v km 268 v 808m. Pokud budeme mít štěstí, venkovní občerstvení je stále otevřené. Čerstvě načepovaná Kofola a Koláč - už se těším, když píšu. Ale restauraci také velmi doporučujeme.

Odtud je to už jen kousek zpět do Německa. Dnes již podruhé sjíždíme do Fojtovic. Tentokrát ale ve vesnici odbočujeme doleva. Po menším převýšení musíme jet 700m krátkou šotolinou k hranici. To nám ušetří pár kilometrů na zpáteční cestě. Když dorazíme do Fürstenau, čeká nás nejlepší asfalt. Odtud je už jen jedno stoupání do cíle. Stoupá kolem přehrady Lauenstein a hned dolů přes malý hořák do údolí Müglitztal. Kolem zámků Lauenstein a Bärenstein vede trasa do Glashütte. Zcela nenápadné v údolí se zde od roku 1845 ručně vyrábí hodiny v několika manufakturách. Ne ledajaké hodiny. Ne, propracované a drahé hodinky. Hodinky od A.Lange and Sons mohou rychle dosáhnout šesticiferných cen. Takže nic pro nás a tak v pohodě valíme posledních 10 km do cíle.